Zentralfriedhof

Přestože Norové strašili na dnešek deštěm, nakonec skoro celý den svítilo sluníčko. Vypravili jsme se tedy na krátkou procházku na centrální hřbitov. Viděla jsem hrob Beethovena, Strausse i rodiny Thonetových. Také jednu ďábelskou novou hrobku s plastovým okapem a obřími fotografiemi vyrytými do kamene. Na jedné z nich je vyobrazen člen rodiny stojící před nějakým bourákem. Působila trochu mafiánsky. Karl-Borromäus kirche na centrálním hřbitově od Maxe Hegeleho je nádherný. Za viděn stojí i židovská část hřbitova, kde jsou oproti většině našich židovských hřbitovů, také velmi honosné hrobky.

Baden v dešti

Už nějakou dobu všem vyprávím, jak moc bych se chtěla podívat na hrad v Badenu, protože když jsme jeli s klukama lézt, nikdy se to zatím nestihlo. Ani tentokrát se to nepovedlo. Máme jeden den volno ze školy a tak jsme do Badenu vyrazily s Cansu a Soňou. Bohužel počasí nám nepřálo. Napřed jsme se před silným deštěm a větrem schovaly v kavárně a procvičovaly konverzaci v němčině a poté jsme se za jemnějšího deště vydaly obejít badenské památky, ke kterým vedou cesty bez bahna. Už by prosím mohlo začít zase léto?

Badenská radnice v dešti

Staré casino v Badenu

Udine

Náladu nám déšť naštěstí nezkazil

Stropní malba v Betthoventempel

Rosarium - tady jsem chtěla hledět na růže a užívat si sluníčka

Už jsme hodně zmoklé a tak to balíme a jedeme zpátky do Vídně

Návštěva babičky s dědou

Ve čtvrtek mne přijeli navštívit babička s dědou. Provedla jsem je vídeňskými zajímavostmi. Stihli jsme vidět univerzitu, Naschmarkt, Karlsplatz, Operu, Hotel Sachr, Stephansdom zrmzku u Eisgreislera a večeři ve Wiener Deewan. V pátek před odjezdem do Prahy ještě Rathaus, parlament, Volksgarten a Hofburg.

Zastávka před kostelem na Karlsplatzu. Počasí nám naštěstí přálo :)

Večeře v tradičním studentském útočišti :)

Opera

Tentokrát jsem vybírala představení já a tak dlouho jsem to všem vyprávěla, že se nás sešla docela velká skupinka. Pak jsem se samozřejmě bála, jestli se to bude všem líbit. Naštěstí volba byla dobrá: balet Maistersignaturen. Čtyři půlhodinová představení, jedno krásnější než druhé. Na začátku nám bylo líto že není živý orchestr a hned druhé představení bylo doprovázeno živým pianistou. Po přestávce Čajkovskij a princeznovské šaty s celým orchcestrem a nakonec dechberoucí Vier letzte Lieder.

• Le Souffle de l'esprit
• Otto Bubeníček, Johann Sebastian Bach, Roman Hofstetter, Johann Pachelbel |Komponisten
• Jirí Bubenícek | Choreographie
• Vaslaw
• Johann Sebastian Bach | Komponist
• John Neumeier | Choreographie
• Allegro Brillante
• Peter Iljitsch Tschaikowski | Komponist
• George Balanchine | Choreographie
• Vier letzte Lieder
• Richard Strauss | Komponist
• Rudi van Dantzig | Choreographie

Zkoušky a oslavy

Ve středu a ve čtvrtek nás čekaly zkoušky z němčiny. Napřed písemka a poslech a ve čtvrtek ústní.

Takovouhle krásnou kavárnu máme na střeše školy. Zrovna s holkama zapíjíme kávou písemnou část zkoušky a procvičujeme komunikaci v němčině na další den. :)

Ústní za námi a nikdo naštěstí neřekl "mit die" :)

V parku před Votivskirche máme dokonce univerzitní wi-fi, takže se tu dá za hezkých dnů učit. Bohužel teď už přes týden leje...v pozadí vkusná reklama na brambůrky na fasádě kostela.

Belvedere

Se spolužačkou Soňou jsme konečně navštívily galerii v Belvederu. Venku bylo docela hezky a výhled z Belvederu na Kahlenberg je skoro stejně krásný jako v opačném směru. Viděly jsme Klimta ale ze všeho nejvíc nás oslovil F.G. Waldmüller a jeho neskutečně živé venkovské výjevy. Také se nám líbila výstava zvířecích soch Franze Barwiga.

Výhled z Belvederu

Zahrady a fontány

Můj favorit...

Některé Barwigovy sochy jsou v Schönbrunn Zoo :)

Holčičí odpoledne jsme zakončily u kafe v Campusu :)

Deštivý víkend

V sobotu mělo dle předpovědi stále hodně pršet. Rozhodli jsme se tedy zůstat doma nad učením a večer vyrazit do Opery. Viděli jsme Normu Vincenza Belliniho. Přestože jsem operu kdysi viděla, snažit se celé představení zvládnout s německými titulky bylo docela náročné. Zvlášť v druhé polovině kdy se děj velmi rychle přesouvá od "jdu zabít své děti" přes "nemůžu zabít své děti", "jsme s Adalgisou kamarádky", "nejsme kamarádky", "jdu zabít manžela" k "jdeme uhořet oba".
Cestou z opery jsme se ještě (v jemném mrholení střídaném větším deštěm) prošli starým městem a pořádně zmrzlí jsme se rozhodli zrušit i nedělní výlet. Za oknem stále leje, na horách sněží a právě jsem si přečetla zprávu o nezodpovědných Češích, které v pátek za velkolepé záchranné akce sundavali z ferraty vrtulníkem. Článku vévodilo hlavní sdělení, předpověď byla opravdu špatná, neměli tam absolutně co dělat. Diskuze pod článkem oplývala nadáváním na Čechy, kteří by sem už neměli lézt. Občas si tu vážně nepřipadám moc vítaná.

Deštivé dny

O středy večer leje jako z konve. Je pořád tma a je to pěkná otrava. Ve čtvrtek měla moje kamarádka Anna koncert se sborem na Technické univerzitě. Poté jsem se vydala na druhý koncert - hrála tady kapela kamarádů z Prahy a zařídili mi volný vstup, tak jsem poprvé ve Vídni vyrazila na punkový koncert. Klub se ale nacházel pěkně daleko - skoro na konečné U3 u Simmeringu, takže jsem se bála aby mi ještě jelo nějaké spojení domů a zpátky vyrážela už v 11. Cesta hustým lijákem ve zhasnutých ulicích na předměstí nebyla nic příjemného. Ale jinak to byl moc fajn večer.
V pátek ráno se mi vstávalo pěkně nepříjemně - venku tma jako v pytli a liják. Celé dopoledne jsem se nemohla zbavit myšlenky, že jediné co přeju, je zalézt do postele. Náladu mi zvednul skvělý oběd v Mense, přesně dělané na tohle odporné počasí. Obědová menu tady bývají různá, polévka je dost často voda neidentifikovatelného původu. Salát jsou obvykle jenom natrhané listy salátu nebo nakrájená okurka. Tentokrát to ale byla paráda, palačinky s borůvkami, výborná polévka s nudličkami a Kartofelnsalat. Vždycky když tady ve Vídni jím rakouský bramborový salát, vzpomenu si na Helču Žižkovou, jak si na horách objednala salát, ve snaze dát si něco lehkého a zdravého, jenže na dně jakéhokoliv druhu se vždy nacházely brambory. Mě to ale chutná velice. :)

V pátek v podvečer jsme vyrazili s klukama na boulder do Walfischgasse. Poté konečně oslavit Mikulášovy narozeniny na naši oblíbenou metrovou pizzu.

Všední dny

V úterý jsem vyrazila běhat. Měla jsem ale odpoledne hodně práce do školy, takže jsem vyrazila pozdě Cestou z Grinzingu se ke mně přidal divný chlapík, se kterým se mi moc nechtělo běžet do opuštěných lesů, tak jsem to v Am Himmel otočila, zacvičila si na vyhlídce a běžela zpátky. Docela mě to rozladilo, protože až k tomuhle místu vede cesta do prudkého kopce a přesně tady začínají krásné lesní cesty. Bylo to ale nakonec asi dobře, protože jsem i tak dorazila domů asi v půl deváté.

Ve středu jsem se domluvila na společném běhání se spolužačkou z němčiny. Těšila jsem se, že tentokrát mi žádný divný chlapík běhání nepokazí. Ta se ale nakonec zdržela ve škole a sraz zrušila. Už jsem myslela, že to pro tento den vzdám. Večer se ale Paulina odhodlala vyrazit tak ven. Zašly jsme spolu do Stadtparku, kde Paulina krmila kachničky a já jsem si ho zatím párkrát oběhla. Stadtpark se sochou Johanna Strausse je krásný, ale na běhání se moc nehodí. Je tam totiž všude asfalt. Cestou jsem potkala ježka :)

Lezení v Badenu

V pondělí jsem po škole vyrazila za klukama (kteří měli volno celý den) do Badenu. Počasí bylo divoce proměnlivé ale žádný déšť, takže fajn. Tentokrát jsem byla statečná a nelezla ani jednu cestu na druhém.

Tahle cesta mi dala zabrat - tedy hlavně konec

Tahle cesta dala klukům zabrat (trochu jiný level)

Tahle cesta mi na závěr udělala radost

Sobotní Schneeberg

V sobotu jsme v téměř celé české partě vyrazili na Schneeberg. Jednolitost skupinky narušovala naše polská kamarádka Anna. Marta musela bohužel kvůli učení zůstat doma.
Vyrazili jsme od vlaku v Puchberg am Schneeberg částečně podél zubačky nahoru.

Porada nad mapou s rakoským horalem

Cestou nahoru jsme potkali rakouského horala, který se s námi dal do řeči. Když slyšel, na jakou trasu se chystáme, dal nám různé rady a vypadal, že se dost obává o naši schopnost v horách přežít. Ptal se jestli máme dost jídla a i když jsme říkali, že samozřejmě ano, nakonec se s námi ještě rozdělil o svačinu. Zde oběd u jedné ze stanic zubačky. Čas nás začíná trochu tlačit.

Kluci docházejí k Elisabethskirchlein (1795 m n.m)

Stoupáme na Klosterwappen, nejvyšší kopec Schneebergu

Vyhlídka z vrcholu

Skupinové foto na vrcholu

Euforie!

Sestup směr Höllental

Dolů jsme sestupovali soutěskou vedoucí do Höllentalu, s plánem chytit autobus v 17:45

Část skupinky se tím trochu potrápila a tak nám poslední autobus od Weihtelhasu o čtvrt hodiny ujel. Naštěstí se nám po pár minutách podařilo stopnout napřed jednu dámu která naložila unavené holky a Mikuláše. My s Petrem jsme pak nečekali déle naž pět minut a zastavila nám milá paní, která nás dovezla až na nádraží v Payerbachu, kde jsme tím pádem byli ještě dřív než první skupina a mohli jsme se jim posmívat "Kde jako jste?" "Už tady čekáme bůhvíjak dlouho!" :)

Šťastně večeříme na nádraží v Payerbachu. Dokonce nám jede přímý vlak zpátky do Vídně.

Rozhovory v pokoji

Ve čtvrtek večer po boulderování si balím do školy a Paulina se mě ptá:
"Jana, nevíš od kolika mají otevřeno obchody na Mariahilferstrasse?"
J: "Myslím, že tak od devíti nebo od desíti. Proč?"
P: "Protože si chci jít koupit takovou hezkou sportovní podprsenku jako máš ty, aby mě motivovala abych začala taky běhat....Chápej, já sice mám sportovní podprsenku, ale ne žádnou takovou hezkou jako ty."

V pátek jsem jako obvykle vstávala v době, kdy Paulina ještě spala. Hned po škole jsme jeli s Petrem opět do Badenu, vyzkoušet další skálu z badenské "Kletterschule". Pěkně jsme si zalezli, téměř až do tmy a pěkně jsme se proběhli na vlak, který nám ujel přímo před nosem. Ale to nevadilo, protože z Badenu jezdí vlaky do Vídně cca jednou za půl hodiny. Jen těch několika kilometrů od vlaku už začínáme mít plné zuby, když je chodíme pořád tam a zpátky.Potkali jsme partu lezců, kteří si cestu krátili na kole, takže v tom nejsme sami. Nicméně je to paráda mít takovou oblast kousek od Vídně, protože za zpáteční jízdenku dáme se všemi možnými slevami a tramvajenkou jen 4 eura a to je méně než zaplatíte za vstup na jakoukoliv stěnu.

Večer jsem kolem desáté dorazila na kolej a ptám se Pauliny jak pořídila. Paulina mi nadšeně ukazuje krajkovou podprsenku v mentolovém odstínu.
"Sice nebyla mezi sportovními, ale myslím že na běhání bude dobrá!"
Já unaveně: "Jojo, myslím, že je to ve výsledku celkem jedno."
Paulina má na stole rozloženou mapu Vídně a ptá se mě:
"A Jana, ta zelená část tady s tím jezerem, to je ten Wienerberg?"
J: "Myslíš asi Wienerwald. To je celý velký les od severu, přes západ až na jih od Vídně. Ta část kam často jezdím je hlavně na jih..."
P:"Tady ta zelená oblast s tím jezerem."
J: "Ta zelená oblast s rybníkem na kterou se díváš je ale park v Prateru."
P: "A je tam něco zajímavého?"
J: "No to je ten, park o kterém jsme ti říkala, že tam občas běháme s Tajanou a byl tam vrah s palicí."

za chvíli

P: "Jana a je něco zajímavého na tom Stadionu?"
J: "Tam fakt není nic zajímavého, je to předměstí, kam jezdí autobusy z Čech, je tam stadion a nákupní centrum. Proč?"
P: "Ale, dělám si seznam míst, které chci ještě vidět než odjedu z Vídně."
...
P: "A Jana, v tom Račus je něco zajímavého?"
J: "Myslíš Rathaus?"
P: "Jo,jo...Smí se tam dovnitř?"
J: "No je to městský úřad. Ve tvém městě asi taky lidé mohou jít do radnice..."
...
P: "Aha, aha a Jana, v tom Museumsquartier je něco zajímavého?"
J: "No, jsou tam muzea. Třeba přírodovědné muzeum je vyhlášené, že je hodně zajímavé. Taky je tam kunsthistorické muzeum, Albertina..."
P: "Aha, a co je to ta Albertina?"
J: "No to je jedna z nejznámějších galerií, jsou tam hodně dobré výstavy."
P: "Aha, a v té Albertině jsou jenom obrazy, jo? Nic jiného?"
J: "Jsou tam různé výstavy, ale ano, hlavně obrazy."
P: "Aha, tak tam asi nechci,obrazy už jsem viděla v Krakově a jak jsme byly jednou v městském muzeu. Myslím, že už tam neuvidím nic co by mě překvapilo, jestli mi rozumíš... Přijde mi to jako ztráta peněz víš. Můžu je utratit radši jinde, třeba půjdu do Primarku."
...
P: "Hele, tady je něco zadarmo....ale asi je to mimo Vídeň. Nějaký zámek."
J: "To je Klosterneuburg. Klášter."
P: "Hm, ale je to mimo Vídeň, tam se asi nedá dojet."
J: "Moje spolužačka z kurzu tam bydlí, normálně jezdí každý den do školy. Řekla bych, že se tam dá normálně dojet městskou dopravou."
P: " Aha, no když mě to asi nezajímá."

Městské bouldery

...mají podle všeho ve Vídni velkou tradici. Existuje k nim dokonce i průvodce. Konečně jsem to také vyzkoušela (moc mi to nejde a posprejované části kloužou jako prase). Paulina mi při odchodu kladla na srdce, že je to určitě ilegální.
Tohleto je kousek od Schottenringu na vídeňské náplavce. Je tu taky spousta cyklistů, běžců, kaváren, hřišť. Zkrátka jako u nás, jen trochu víc místa. :)