...nemáme moc místa v autě, řekl mi táta do telefonu, když jsem zrovna zoufale hleděla na obrovskou hromadu nashromážděných předmětů za půl roku. Oblečení na pro veškerá roční období od zimy až po horké léto, věci do hor, na běhání, na zkoušku i do opery, peřina, polštář, spacák, skromná sbírka základního nádobí. Pobyt ve Vídni mne naučil, s jak málo věcmi je možné celkem v pohodě vyjít, za předpokladu, že vám nevadí chodit většinu času v tom samém. Ve škole mi bylo dost jedno, co si spolužáci myslím o mém modelu. Takže bych mohla klidně po příjezdu vyhodit zbývající části svého šatníku. Ve Vídni jsem se také odnaučila malovat a lakovat si nehty, tím pádem z mé výbavy pomalu mizí i přebytečné harampádí, související s malováním se i odmalováváním. Určitě na tom má svůj podíl Paulina, protože pozorovat kolik hodin denně tráví natíráním se různými věcmi bylo tak frustrující, že s tím už nechci mít nic společného. V lednici přechovávám pár základních prostředků, kdybych měla náhodou někdy opět předstoupit před kameru, tam to tak jedině má své opodstatnění.
I tak toho ale byla pořádná kupa.
"Sestro, obávám se, že spíš než že tě jedeme stěhovat z Vídně, to vypadá, že se my stěhujeme do Vídně.", povzbudivě to komentovala Lída do telefonu na dálnici před Vídní.
Nakonec jsme ale všechen můj majeteček do auta přecejen naložili a vyrazili směr Wolfgangsee.
Ahoj Vídni, bude se mi stýskat...
 |
| ...po lezení v Badenu... |
 |
| ...po opeře... |
 |
| ...po metrové pizze z La Pausy... :) |
