Hohe Wand

V posledních dnech jsem byla docela zavalena prací. Spočítala jsem, že pokud chci ukončit studium v řádném termínu, musela bych napsat 7 stránek diplomky každý týden. K tomu dalších 7 stránek konferenčního příspěvku do Barcelony, k tomu každý týden dvě pravidelné eseje na UNI a závěrečné papery okolo 10 stránek. Až se mi z toho hlava točí. Naštěstí, když jsem tyto strašlivá čísla spočítala, nedalo se už vycouvat z naplánovaného výletu na Hohe Wand.
Vyrazili jsme vlakem do Grünbach am Schneeberg a užili si nádherné počasí na výletě. Holčičí část skupinky to pojala turisticky a já s klukama jsme prozkoumali nový Gebirgsvereins Klettersteig.

Začala mi škola a množství práce nabírá na obrátkách, takže jsem se dlouho k psaní nedostala. Mezitím jsem si stihla pořídit permanentku na boulderování v Edelweiss centru - centru rakouského Alpenverienu. Je to tady asi nejlevnější řešení - se studentskou kartou platím jen 3 eura za hodinu.

Jana a její noví kamarádi z Egypta

V pátek odpoledne jsme s kamarádkou, kterou znám z tréninků z Prahy a ve Vídni studuje už od začátku akademického roku, vyrazily na oblíbené odpočinkové místo Vídeňanů - Donauinsel. Plán byl vzít s sebou slackline. Ačkoli Janča šířila pozvání i mezi dalšími mezinárodními studenty, nakonec zájem o tuto aktivitu projevily samé Češky. Lajna ale především přilákala hlouček arabských dětí, které ji postupně obsypaly až jsme se jich nemohli zbavit. Děti na tom byly s němčinou asi jako my, takže jsme si pěkně popovídali :).




V sobotu 15.3. mě ve Vídni navštívil taťka. Ve snaze vzít ho na procházku a ukázat mu hezký pohled na Vídeň, jsem ho vzala opět na Kahlenberg. Počasí ale bylo odporné, pršelo a v díře pod námi bylo vidět je kopec mlhy. I tak jsme si ale den užili. Po deštivé procházce na Leopoldsberg jsme usedli do kavárny na vršku Kahlenbergu a vyhlídku sledovali za sklem.

KletterhalleWien

Na neděli jsme s kamarády plánovali výlet na Hohe Wand. Když jsme ale v sobotu večer plánovali trasu. Jedné za kamarádek v restauraci ukradli kabelku se všemi doklady a foťákem. Protože restaurace byla poloprázdná a za dobu, kdy kabelka zmizela si k vedlejšímu stolu sedl jen jeden člověk, kterého jsem si všimla. Věděla jsem celkem jistě, že vím jak vypadal. Všimla jsem si totiž, že na mě dlouho zíral a poté aniž by si objednal odešel. Bohužel mě včas nenapadlo o co mu jde. Vyrazila jsem tedy s Annou na policii, kde jsme se sepisováním protokolu skončili kolem půl čtvrté ráno. Zbytek skupiny šel s námi a poté jsme ještě chvíli obhlíželi okolní koše a temné kouty, jestli zloděj alespoň doklady někde nezahodil.

Domů jsme se všichni dostali kolem páté ráno a bylo jasné, že vlakem v 7:03 směr Wiener Neustadt neodjedeme. Počasí bylo beztak deštivé a větrné, takže jsme jako náhradní prgram vyrazili prozkoumat Kletterhalle Wien - obrovský lezecký areál v nové části Vídně. Je to tam krásné, obrovský výběr aktivit venku i vevnitř ale také dost drahé.  Každý jsme za denní vstup zaplatili kolem 15 eur. Má to tedy smysl jako celodenní program při špatném počasí.

Snažím se zdolat hromadu domácích úkolů...

Minulý týden mě čekalo ještě spousta administrativního zařizování. Snažila jsem se zapsat na předmět, který se týkal revolty a odporu prostřednictvím různých médií a poměrně úzce by souvisel s mou diplomkou.  Seminář se totiž vyučuje na katedře Anglistiky a Amerikanistiky, kde mají největší výběr kurzů v angličtině ale také velmi neradi vidí studenty z jiných kateder.
Nakonec se mi to nepodařilo a místo toho jsem si zapsala kurz zaměřený na globální historii. Zatím se zabývá různými historiografickými přístupy a to není v mém oboru nikdy na škodu. Tentokrát ovšem zase bojuji s přístupem k elektronické podpoře kurzu v systému Moodle. Už jsem kvůli tomu napsala nějméně dvacet e-mailů a stále se mi tam nedaří dostat, ani zjistit, kdo by mi tedy mohl pomoci. Tak mi držte palce!
Na němčině dostáváme každý den domácí úkol - a ne malý. Na další předměty obvykle píšeme cca 1 stránkovou esej jako přípravu z hodiny na hodinu.

Ještě jednou z Raxu

Mám chvilku času mezi přednáškami a tak přidávám pěkné fotky z Raxu od kamarádky Anny a také příběh jak to všechno začalo.
Od začátku jsem se ve Vídni snažila najít nějaké parťáky na výlet. Holky, které jsem potkala první týden se sice tvářily, že rády někam vyrazí, ale nakonec to byly spíš nákupy na Mariahilferstrasse, než procházka v přírodě. Nejlépe to vystihuje historka, kterou mi vyprávěly nové kamarádky, se kterými jsme byly na výletě v Raxu. Kdykoliv se někoho zeptaly: "Máš rád hory?(Berge)", každý koho potkaly odpovídal: "Ja, ja, Kahlenberg." a holky se vztekaly"Ale ne, Kahlenberg přece není žádná hora!".
Ale abych nepředbíhala. Mezi studenty historie potkáte spíš kavárenské typy a tak jsem se přidala snad do každé erasmovské studentské skupiny na Facebooku a intenzivně psala a hledala. Takhle přes Facebook jsem se seznámila s jedním studentem z Řecka, který mě pozval ať vyrazíme boulderovat. Jenže když jsem dorazila na místo srazu, přišla mi zpráva, že má velké zpoždení a mám centrum kam jsme mířili najít sama. Vyrazila jsem tedy sama a po chvíli potkala kluka v tričku s českým nápisem. No a od té doby mám s kým podnikat akce. Seznámil mne s dalšími dvěma kamarádkami - polskými skautkami a tak jsem konečně našla sympatické lidi podobného smýšlení. Aby těch náhod nebylo málo, zjistila jsem že jsme s Petrem chodili na stejný gympl. Jedna z holek - Marta, mluví pouze německy, takže díky tomu na společných akcích mluvíme všichni německy a přesto, že to zní pravděpodobně občas jako výlet zvláštní školy (zvlášť pokud se snažíme vyprávět něco složitějšího), trénujeme němčinu.
Řecký student si od našeho srazu zřejmě sliboval něco více než společný sport, takže se později urazil a už se k nám nikdy nepřipojil. :)

Výstup

Oběd u Ottoschutzhausu a Schneeberg

 

Naše výletní sestava

Sestup

Nahoře je stále sněhu spousta

Začíná to nabírat správné obrátky

Z jednoho nepodařeného srazu na boulderu vzešel nakonec výlet do Raxu. Vyrazili jsme vlakem do stanice Payerbach - Reichenau, která je asi hodinu od Vídně. Vyšplhali se na Ottohaus, prošli se po vršku Raxu a kolečkem sešli do Prein an der Rax, kde se nám povedlo stopnout sympatického pána, který nás hodil až na nádraží v Payerbachu, takže nám ušetřil pěkných pár kilometrů údolím po asfaltu.

První zastávka

...ahoj sněhu!

Ottohaus

...momentálně mám ve Vídni jen nízké trekové boty, takže mým cílem bylo nenabrat si víc sněhu do bot než je nutné :)

Počasí bylo geniální.

Na zpáteční cestě nás potkalo pár nepříjemných ledovatých pasáží, ale slezli jsme bezpečně dolů.

Už jsem zase na Kahlenbergu...

Středeční odpolední vyučování mi začíná až 19.3. a tak mi dnes po němčině zbylo volné odpoledne. Vyrazily jsme na procházku do města s kamarádkou z Turecka Cansu, pořídila jsem si nálepku, se kterou můžu jíst za studentské ceny v menze a vyřídila jsem nějaké další drobné administrativní záležitosti.
Protože mezitím po dvou sychravých dnech vylezlo sluníčko, rozhodla jsem se využít zbytek odpoledne a vyběhnout ještě někam mimo civilizaci.

 Jaro se klube ven všemi směry... :)

Už delší dobu jsem vybírala boty na běhání - doma v Praze jsem jako sváteční běžec používala polorozpadlé trekové tenisky. Moje nová pražská spolubydlící Eva :) mě začala seznamovat s barefoot botami (prakticky už jiné nenosí). Myšlenka mi byla sympatická od začátku a po delším zkoumání a čtení jsem přestala sympatizovst s odpruženými běžěckými botami. Ve vídeňském obchodě vyprodávají loňskou kolekci s velkou slevou, takže jsem se rozhodla už déle neotálet a prostě to zkusit.

Boty jsem otestovala na kamenech a bahně a dobrý. Na začátku se doporučuje to moc nepřehánět a já jsem byla doteď opravdu sváteční běžec, takže jsem začala zlehka. Okruh na Kahlenberg a dolů má okolo 11 km.

První den ve škole

Dneska nám ve Vídni začal semestr. Zatím vím, že kurz němčiny, na který budu chodit každý den učí sympatická hyperaktivní dáma jménem Hannelore. Navzdory věku okolo šedesátky vypráví čerstvé cestovatelské historky z celého světa, hovoří asi pěti jazyky a srší pozitivní energií.
Skupina na kurzu je také celkem fajn a tak mám konečně nové kamarádky Cansu a Ramonu, které se zdají být z podobného těsta jako já a třeba se mnou vyrazí i na nějaký ten výlet.