V úterý jsem si šla aspoň na chvíli zaběhat do Augarten.
Ve středu jsme se šli projít s Mikulášem a Annou do Donauparku. I když jsem měla velké odhodlání dojít na boulder ve Walfischgasse, nakonec za námi dorazil ještě Petr a prokecali jsme nad různými pochutinami celé odpoledne až do večera v parku na Karlsplatzu.
Celou dobu to vypadá, že každou chvíli začne vážně strašlivá bouřka, ale spadne pár kapek a zase nic. Chvilku je sluníčko, chvilku tma. Je tak nízký tlak, že jsou všichni nějací zmatení a polospící.
 |
| O přestávce vysedáváme s Cansu v parku uprostřed Campusu a diskutujem o kulturních rozdílech. Cansu se mi zrovna snaží vysvětlit proč ostatní muslimové v Turecku nemají rádi Alevity. |
 |
| Prý mají kluci sázku, kdo vyleze na co nejvíc soch ve Vídni. Samozřejmě se tím nemyslí žádné ničení historických soch, ale různé obskurní objekty a jiné urban bouldery. |
 |
| Mé dnešní pracoviště v Campusu. S Paulinou už máme solidní ponorkovou nemoc a tak jsem vyrazila pokračovat v psaní final paperů do parku. Protože mi v tom dusnu mozek moc nechtěl pracovat, dopřála jsem si pořádnou vídeňskou kávu. |
Žádné komentáře:
Okomentovat